Huaraz - cesta po jezerech

Share "Huaraz – cesta po jezerech az do 5tisic a zpet" on Facebook
5th Březen, 2011 No Comments

Huaraz – cesta po jezerech az do 5tisic a zpet

steky6-docasne

(Nektere fotky se mi podarilo zachranit .. tak alespon takto …   )

Po aklimatizaci v Huaraz jsem chtela najit praci a vydelat si na track po mistnich horach na trochu slozitejsi mista, ale s pruvodcem… Protoze momentalne tu nejsou skoro zadni turiste, neni tu ani moc prace. (Tedy prace se da sehnat, ale na min. mesic…) Rozhodla jsem se tedy neplatit za ubytovani a vydat se do rezervace sama. Normalne se za vstup plati, ale povedlo se, ze jsem vstoupila za naproste minimum … kdyz mate nekde byt, vse se spoji, aby vam pomohlo.

Bez varice s presvedcenim, ze me vybaveni je naprosto skvele, jsem se vydala mistnim kolektivem do mestecka Macashca, pak jsem neodolala a pronajala si konika na dalsi 2 hodiny cesty (putovat na koni s krosnou na zadech vsak neni zadny med)… Nakonec jsem se vydala do strmeho kopce hledat jezero Tururu, ktere neni turisticky navstevovane. Zacalo mi prset a padla mlha a ja zjistila, ze me boty jiz nejsou nepromokave. (Voda v pralese udelala sve…)

Po dalsi chvili jsem konstatovala, ze pujdu-li dal, akorat zabloudim, protoze nevidim na krok. Nasla jsem si suchy placek mezi velkymi  kameny, kde jsem byla jakztakz chranena, rozbalila stan a nejhorsi dest preckala ve stanu. K veceru mi to nedalo a ja se vydala (bohuzel bez fotaku) hledat po toku ricek vys.. a nasla.. Prekrasne jezero v oparu mlhy… Tururu, pro mne „Merlinovo jezero“. Kdyz jsem prekrocila potok, ktery z nej vytekal, presla pres kameny a vstoupila do tohoto silneho udoli, mlha se zacala rozestupovat. Na hladine se odrazely okolni kameny a horsky stit, na planine za jezerem se pasli divoci kone. Presne takto jsem si predstavovala jezero, do ktereho Artus vracel jezerni pani kouzelny mec, presne tak se jezero zahalovalo do mlhy a zase ukazovalo svou krasu. Pri me meditaci ke me dokonce prisli i kone a toto jezero, ktere je male, nema zadne kouzelne tyrkysove barvy, se pro me stalo nejsilnejsim mistem v celych horach Huarazu. Pokud bych byla Ink, postavila bych svuj chram tady, silnejsi misto bych tezko hledala.

Navrat byl rychly, protoze se smrakalo a v mlze a tme bych nenasla svuj stan. Nasla jsem a vcelku dobre se vyspala, jen rano byla opet mlha a ackoliv jsem se vydala nahoru jeste jednou s fotakem, tentokrat nebylo videt na krok. Nastesti jsem narazila na pesinku, kterou jsem mohla sledovat a jit po ni dolu.

I kdyz mam v horach dobrou orientaci, v mlze jsem v jednu chvili poradne znejistela. Tech par minut nejistoty stacilo, abych si uvedomila, ze nekdy se musite uplne ztratit, aby jste opustili sve predstavy a svoje kruhy a nasli tu spravnou cestu. A to i v zivote. Nekdy lpime na smeru, ktery je spatny a ztratit se je jediny zpusob jak nas odtrhnout od teto nasi predstavy a ukazat pro nas lepsi smer. Z mlhy se prede mnou vytvorily obrysy a posleze jsem zacala rozeznavat lamy. Bylo to, jako kdyby se opravdu stvorily z mlhy.. jejich hlavy ukazovaly jednim smerem, tak jsem se jim vydala… Po par metrech se mlha rozestoupila, lamy mne sledovaly z dalky a ja stala na vyslapane ceste smerem, ktery jsem potrebovala. Cesta mne dovedla az k mostku pres horskou reku z tramku a kameni a vstupu do rezervace smerem k jezeru Rajucolta. Tam mne cekalo mile prekvapeni v podobe Miguela (strazce jezera) a jeho ochote vysvetlit dalsi moznosti a uvarit mi polivku 🙂 Toto jezero je uchvatne modre a ledovec, ktery do nej z jedne strany vplouva vypada, ze se musi kazdou chvili sesunout (coz bylo podnecovano i zvukovym efektem neustalych malych lavin). Udelala jsem chybu a nedala na slunicko uschnout sve pralesem znicene boty a to byl zacatek konce meho tracku v techto dnech.

Druhy den rano prselo, ale jakmile trochu prestalo, nedalo mi to a musela jsem lezt jeste vys do mene turistickych oblasti. Samozrejme jsem i pres instrukce zamirila po jedne kravi stezicce spatne a pak uz neslo jinak, nez splhat po skale obrostle travou. Splhat po skale nahoru by jeste slo (diky moc horolezeckemu centru v Kurimi v Brne za peci, jinak bych ted asi odpocivala na dne jezera), ale tahle skala byla obrostla trsy travy, ktere nedrzely a ja nemohla verit ani jednomu kroku. Nikdy bych netusila, ze kdyz budu muset (odpocinout neslo, neverila jsem zadnemu stupu na moc dlouho), budu schopna lezt nahoru 1.5 hodiny. Nahore jsem si uz jen gratulovala. S mirnou ironii, kdyz jsem narazila na ne moc obtiznou vyslapanou cesticku zespoda. (Pozdeji mi Miguel sdelil, ze se radsi ani nedival, kdyz videl kudy lezu 🙂 ).

Po par vydechnutich a par fotkach jsem se rozhodla odlozit jidlo a odpocinek az k jezeru nahore. Cekaly mne dalsi skaly, i kdyz tyhle uz byly pohodlne, ale stale do kopce. A pak se najednou otevrel obzor a ja uvidela ledovec.. tak blizko, tak nadosah.. kousek nad prvnim jezerem. Dlouho mi netrvalo se rozhodnout. Rychle dolezt k druhemu jezeru, myslim, ze ani nemaji jmena ..  nad nim se valila voda (urcite treti jezero, ale jezer uz bylo dost). LEDOVEC… snim neco az tam. Rozhodla jsem se, ze tohle uz moje telo vydrzi a pokud se mam vratit do setmeni, nemuzu se moc zdrzovat. Po trochu prudsim stoupani po nepevne klouzajici smesi a nasledne suti kamenu, mne zastavila asi 50m pred ledovcem ve vysce 5tis. metru ledovcem ohlazena skala bez chytu v neprijemnem sklonu a prede mnou praskajici ledovec, co chvili se v jednotlivych mistech sesouvajici. Chvili jsem premyslela, ze tohle uz je proste prilis nebezpecne a sklouzat dolu by slo, ale nahoru uz ne… Ale pak me namodrale jeskynky v ledovci proste dostaly a ja udelala prvni krok, ktery jsem vedela, ze je mozna za hranicemi navratu. .. Rikala jsem si, ze Miguel vi, kde jsem a ja mam s sebou par veci na preziti i v mrazu, tak snad by mne za dva dny nasel a lano urcite ma… Kazdopadne praskavy zvuk a sem tam mala lavina v ruznym mistech mne zarazila do jeskyni vlezt a tak mohu rict pouze .. dotkla jsem se ledovce v techto mistech v 5 tisicich.

V tu chvili zacalo snezit. Rychle mi doslo, ze jak kamen zvlhne, nemam uz vubec zadnou sanci. Tak rychle jsem snad po skale jeste nelezla a to i presto, ze v jednom miste se z meho kolena ozval neprijemny zvuk… k memu prekvapni jsem vylezla bez vetsich skluzu … Snezilo, rozlevala se mlha a ja stala nad ledovcem a jezery a udolim hluboko pode mnou, ktere uz nebylo videt … stala jsem a jen dychala a byla a zacinala chapat, proc mistni lide uctivali jako horske bohy predevsim boha vetru a deste. Nevim, jak dlouho jsem tam premyslela nad vsemi, kteri mi pomohli se sem dostat, a snazila se na tu dalku kousek toho neskutecneho silneho okamziku na tu dalku predat. Oni vedi… Bylo to silne. Jako uz nekolikrat na teto ceste se mlha zahustovala vsude, jen kolem mne byl dlouho cisty kruh, az i ten se uzavrel a ja vedela, ze je cas navratu, nez vse pokryje silnejsi vrstva kluzkeho snehu.

Cesta navratu byla tezsi nez jsem si myslela. S mlhou nebyl problem. Mam dobrou orientaci a rozpoznat teren slo… Horsi bylo to, ze se sestupem se krupky menily na ledovy snih a pozdeji dest s vetrem.. 3 hodiny pomaleho sestupu s bolavym kolenem, promacenymi botami (v pralese ztratili vodeodolnou schopnost a porozpadly se svy)… Zvladla jsem to, ale dole mne cekal studeny provlhly domek bez topeni (10 stupnu) a behem hodiny zasnezeny i muj stan.

Navrat druhy den do Huarazu byl ve znameni kasle a rymy a 4 hodinoveho sprintu na kolektivo. Navrat po hrebenech jsem uz zdravotne nedala. Presto musim rict, ze to vse, co jsem nahore potkala, videla, citila a vnimala … jen jedno velke diky.

[Best_Wordpress_Gallery gallery_type=“thumbnails“ theme_id=“1″ gallery_id=“10″ sort_by=“order“ order_by=“asc“ show_search_box=“0″ search_box_width=“180″ image_column_number=“5″ images_per_page=“30″ image_title=“none“ image_enable_page=“1″ thumb_width=“180″ thumb_height=“90″ popup_fullscreen=“0″ popup_autoplay=“0″ popup_width=“800″ popup_height=“500″ popup_effect=“fade“ popup_interval=“5″ popup_enable_filmstrip=“1″ popup_filmstrip_height=“50″ popup_enable_ctrl_btn=“1″ popup_enable_fullscreen=“1″ popup_enable_info=“1″ popup_enable_comment=“1″ popup_enable_facebook=“1″ popup_enable_twitter=“1″ popup_enable_google=“1″ popup_enable_pinterest=“0″ popup_enable_tumblr=“0″ watermark_type=“none“ watermark_link=“http://web-dorado.com“]

About the author

If you have any comments about this article, you can contact Steky by email, or leave a comment below. You can also follow comments made on this article via our RSS 2.0 feed.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.